PT Journal
AU Macek, P
   Zahradnik, P
   Beranek, J
TI Byvaly klaster obutych augustinianu v Psovce u Melnika
SO Pruzkumy pamatek
PY 2001
BP 7
EP 40
VL 8
IS 2
WP https://pruzkumypamatek.cz/artkey/prp-200102-0003.php
SN 12121487
AB Sledovany areal byvaleho klastera augustinianu - poustevniku v Psovce vytvari pri pate vyvyseniny korunovane kralovskym mestem Melnikem pusobivy celek, ktery pomerne uspesne odolava tlaku promenujiciho se okoli.Jeho vyznam spociva nesporne jeho prvotni podobe vztazene pres urcite spory o rok zalozeni do konce 60. let 13. stoleti (zrejme k roku 1268). Jiz pri pohledu na mapu Cech se nam zjevuje jeho vyznam. Vyznamne rane goticke klastery stoji nejblize v Mnichove Hradisti, a pak jiz mame mestska zalozeni v Praze, ci Litomericich, pokud nepocitame zaniklou komendu v Repine, jejiz podoba vsak byla zrejme podstatne odlisna svym spojenim se "hradem".Zakladatele klastera v Psovce byli mistni slechtici, jejichz vyznam nam dnes unika. Pokud nemeli vyznamne dvorske funkce, svedci vystavnost klastera o jejich jinem podstatnem vlivu, nez by bylo jejich pouhe lokalnim pusobeni. Navic je nutno zvazit, zda se na zalozeni nepodileli i dalsi jedinci, mozna i samotny panovnik, ci kralovna (?).Podobu rane goticke stavby se podarilo uspesne odhalit u konventniho kostela, kde lze s vyjimkou detailni rekonstrukce bocni lode provest pomerne presnou rekonstrukci (viz prilohy). Ze styloveho hlediska se jedna o stavbu, kde se mnohe rane goticke struktury snoubi s vyslovene romanskymi prvky. Kombinace obou slohu zde vsak az na vyjimky netvori smiseny styl, ale jednotlive prvky stoji spise vedle sebe. Jak jiz bylo receno, prevazuje rana gotika, urcujici celkove dispozicni i hmotove resena stavby. Dlouhy obdelny presbytar jiz prekonal romanskou typologii a rovny zaver je zde stylovym, mozna radovym znakem, rozhodne ne znamkou primitivnosti. Otazkou je pak mira vlivu cisterciackych huti, ktere do znacne miry opanovaly tehdejsi architektonicky projev. Daleko vyznamnejsi je vsak srovnani s kostelem v Pivoni (o. Domazlice). Jedna se o stavbu stejneho, u nas neprilis rozsireneho radu. Zakladni podoba stavby o obdelnem presbytari o trech klenebnich trave je shodna, shodna by mohla byt i prvotni podoba v Pivoni nedochovane lode, kde hlavni prostora mohla navazovat v sirce presbytare, jak by neprimo naznacovala nova sirsi lod neobsahujici necekane zadny zbytek stredovekych konstrukci (otazkou je lod bocni). Zakladni typ je tedy mozna urcen radovymi predstavami, ci dokonce s radem spolupracujici huti (?). V detailu se vsak obe stavby podstatne lisi. Jestlize problematicky datovatelna stavba v Pivoni obsahuje zrejme rane goticke jizni, ci jihozapadni vlivy, pak kostel v Psovce vice vychazi v detailu spise z mistni tvorby. Nesporne nejvyraznejsi je vychodni celni okno; jeho progresivni reseni co do celku i detailu. Jedna se zejmena pomerne zive a realisticky ztvarnene, dosud neschematizovane ci nezivotne ztuhle vinne listy hlavic odpoutane castecne od vlastniho kalichu, kde se nesporne uplatnil zkuseny a pouceny umelec. Celkove vsak okno mimo svuj grandiozni rozmer postrada obvykle dobove prvky, jako opravnene ocekavane patky, dle vseho zvlastni byla rovnez jeho kruzba. Obdobne v zakladnim principu koncipovane zapadni okno lode jiz bylo jednodussi. Absence hlavic i patek zde ale nehovori o progresivite, spise o urcitem zjednoduseni zakladni predlohy. Naopak v osteni zdurazneny zahroceny vejcity profil je pro 13. stoleti typicky. Lze jej nalezt i ve tvaru klenby sakristie, kde teto stylove rovine plne odpovida i charakteristicky vegetabilni svornik. Spolecne se znaky nalezene mezilodni arkady svedci prave o vlivu obecne rozsireneho tvaroslovi, spojovaneho u nas nejcasteji s cisterciackym radem.Vyse uvedene charakterizuje vznik klastera v dobe, kdy byla provadena rozlicne zkusenymi a snad i orientovanymi tvurci. Proto se zde vyskytuji jak pozoruhodne casti (vychodni okno, nedochovany severovychodni operak, do jiste miry arkadova stena mezi hlavni a bocni lodi), tak prvky pomerne archaicke. Jedna se zejmena o bocni pruceli, kde se uplatnuji jeste romansky chapana, pulkruhem ukoncena okna v sikmych otevrenych spaletach. Jejich znacne prevyseni naopak jiz doklada snahu zapojit tento romansky prvek do nove struktury odpovidajici gotickemu slohu. Narozi presbytare tedy oddeluje dve znacne odlisne tvurci roviny. Bohuzel detaily jeho klenebniho systemu se nam nedochovaly, zakladni tvar kupolovitych kleneb vsak plne odpovida 13. stoleti.Lze tedy konstatovat, ze podoba sledovaneho klastera doklada vznik na sklonku 13. stoleti, kdy dve etapy vystavby kostela a snad i klastera nasledovaly pomerne rychle po sobe. Pritom nejvetsi pozornost byla pochopitelne kladena na podobu presbytare, kde zvlaste vychodni okno tvoril progresivni umelec. Jinak se zde v dalsich etapach projevovaly spise mistni sily zachovavajici dobovy prumer a ojedinele zpusobujici az jistou rustikalizaci vyrazu. Soucasne se zde vsak projevoval asi zcela samozrejme pocitovany prunik gotickeho a romanskeho tvaroslovi, ktere nebylo nikomu proti mysli. Pritomni je spise chapali jako jednotky umoznujici bohatsi vyslednou podobu stavby. Nemuselo se tedy jednat pouze o eklekticke propojeni nekolika smeru, ale dobove podminene, at jiz vedome ci nevedome prolinani obou slohu, ktere v tomto jiste ne nevyznamnem objektu zasahuje pomerne necekane az do posledni ctvrtiny 13. stoleti.Dalsi etapy ve vyvoji klastera jiz nedosahly vyznamu obdobi 13. stoleti. Snad v prubehu, ci spise na sklonku 14. stoleti vznikly urcite doplnky, jako polygonalni kaple vystupujici z vychodniho pruceli konventu a vedle nedochovanych ambitu snad i drobna nika v zapadni stene sakristie. Narocne vybaveni, zejmena podoba miniaturizovane klenby doklada znacny vyznam prostoru. Dovolujeme si proto vyslovit velice opatrne hypotezu, kdy by se jednalo o zbytek prvotni hrobni kaple Berku z Dube, byt nelze ani vyloucit funkci armaria, ktere by pak ale bylo reseno az necekane narocne.Rozbor dolozil, ze renesancni upravy nebyly prilis rozsahle, coz odpovida duchu doby, kdy mnohe klastery mely problemy se samotnym prezitim a soustredily se na nejnutnejsi opravy.Vypleneni klastera v roce 1611 podnitilo urcitou aktivitu. Je otazkou, zda urcite zasahy, tvarove jeste spise pozdne renesancni, neprobehly jiz v teto dobe, ci az v ramci velke rane barokni prestavby po polovine stoleti. Celek byl tehdy na pocatku stoleti nesporne opraven, vybaven a castecne i modernizovan. Nedosahl vsak jeste stredovekeho rozsahu ani jeho vystavnosti.To se podarilo az po konci tricetilete valky, kdy doslo zejmena v 60. letech k zasadni prestavbe, vlastne novostavbe konventu. Jeho rozsah i technicke vybaveni bylo monumentalni, architektura vsak byla maximalne jednoducha a dobove stroha, byt technicky dokonale provedena. Tehdy postupne vznikla stavajici podoba klastera vcetne upravy kostela, jenz byl zamerne zbavovan rady znaku sveho gotickeho puvodu. Soucasti teto etapy bylo i vybaveni kostela, kde se na hlavnim oltari nemel objevit obraz Schonfelduv, ale Skretuv.Vrcholne barokni etapa se zde mimo nekolik prvku kostelniho interieru podstatneji kupodivu neprojevila. Az pozdni barok se nespokojil se strohym vyrazem celku a zejmena u kostela se snazil o jistou dobove podminenou malebnost. Odrazilo se to v kasulovych oknech a zajimave pojatem zapadnim choru, jenz svym dramaticky ztvarnenym prucelim reagoval na jiz uzavrene obdobi dynamickeho baroka. Silueta patrne jiz drive ztratila svoji pusobivost nahrazenim strmejsich strech stavajicimi. Interier se rovnez promenil v dobovych intencich, kdy ziskal zejmena novy pozdne barokni oltar i dalsi prvky vybaveni.Touto upravou se stavebni dejiny v podstate ukoncily. Dalsi zasahy jiz neprinesly podstatne promeny celku pres jinak velmi dramaticke historicke zvraty. Zminit je treba zruseni klastera v roce 1785 a nasledne utilitarni vyuziti konventu pro potreby panstvi Lobkowiczu, kdyz kostel se stal kostelem farnim, coz podnitilo v roce 1865 vystavbu historizujici fary. Degradace klastera po konfiskaci v roce 1948 pokracovala a teprve po roce 1989 lze doufat, jak se jiz ukazuje pri obnove kostela, ze se uplatni odpovednejsi pristup k teto pamatce.Sledovanim podoby stredoveke stavby v Psovce u Melnika se muzeme dostat do oblasti obecnejsich uvah o podobe architektury v prubehu 13. stoleti.Jednim z vyraznych znaku klasterniho kostela sv. Vavrince je tesna symbioza gotickych tvaru s prvky romanskymi. Tato skutecnost, zde jednoznacne dolozitelna jeste v 70. letech 13. stoleti je jednim z vyraznych, dnes vsak jiz pomerne cetnych dokladu o podstatnem prezivani romanskeho tvaroslovi hluboko do druhe poloviny 13. stoleti. Nejedna se tedy pouze o jeho redundandni zbytky vytracejici se nekdy v jeho prvni polovine, ale o trvalejsi pritomnost mnoha jeho prvku spojujicich se nekdy velice tesne s radou novejsich stylovych rovin.Ze dalsich prikladu lze napriklad zminit hrad Krivoklat, kde jsou romanske tvary oken prizemi nesporne organickou soucasti rane goticke stavby. Stejne tak vystavny a po mnoha strankach pozoruhodny kostel dominikanu v Jihlave spojuje romanske prvky s gotickymi do te miry napadne, ze zde lze usuzovat o urcitem umeleckem zameru vydelujicim pomoci "romanskych oken" vlastni uzaver presbytare od jeho protahleho tela.. Nezvykle setkani tamejsich gotickych oken s oknem romansky pojatym (navic podobnych proporcnich pomeru jako v Psovce) utvrzuje i posledni datace vychazejici mimo jine z dendrochronologickeho zarazeni (1285), coz casove pomerne presne odpovida predpokladanemu postupu praci ve Psovce.Na venkove je jiz dele sledovana skupina staveb, kdy prvotni objekt s prevazujicimi, respektive rozhodujicimi znaky rane gotiky byl pri dalsim prenaseni tohoto typu hloubeji do 13. stoleti jen na prvni pohled paradoxne obohacovan o "zavedene" prvky romanske. Predstava o "radne" podobe napr. veze opatrene sdruzenymi okny nam ostatne nemusi byt ani tolik vzdalena.Meli bychom tedy jako obecne platny fakt prijmout skutecnost, ze presah, presneji souziti slohu gotickeho s romanskym trvalo v podstate cele 13. stoleti. Rozhodne se navic nejednalo pouze o okrajovou tvorbu, ale o obecne platny rys propojujici daleko vyrazneji vetsi spektrum dobove architektury vcetne prvoradych snad i prednimi dobovymi znalci sledovanych staveb. Uvedena pracovni teze se zrejme nesetka s brzkym prijetim sirsi verejnosti s ohledem na silny psychologicky aspekt, protoze starobylejsi, tedy romanska stavba je pro mnoheho cennejsi prave pro sve stari a logicky jasne stridani jednotlivych slohu je pro zakladni orientaci daleko pristupnejsi. Pri jinem moznem pristupu se jedna o v podstate negativni hodnoceni techto stylove propojenych projevu, pri kterem se hovori o doznivajicich v podstate regresivnich projevech slohu jiz prekonaneho, projevujiciho se zejmena u staveb okrajoveho vyznamu jako posledni ozvy jiz dozilych systemu. Zejmena tento druhy pohled vsak jiz nyni muzeme s pomerne klidnym svedomim zavrhnout.Ve 13. stoleti vsak situace byla zrejme ponekud odlisna, nez jak se casto v prehledech dejin architektury predklada. Jednalo se o dobu, ktera necitila tak striktni potrebu tyto plynule do sebe prechazejici styly rozlisovat. Jestlize se pokusime podivat na tuto prechodnou dobu z vetsiho odstupu lze konstatovat, ze se jedna o velice obdobnou a nyni jiz obecneji znamou situaci, jaka nastala kuprikladu ve stoleti sestnactem (renesance versus gotika), pripadne sedmnactem (nastup baroka) a nepochybne opet na prelomu stoleti osmnacteho a devatenacteho (klasicismus versus baroko a rokoko). Ze 16. stoleti jsou obecne zname dobove protesty proti novemu "cizimu" slohu, o podivnych klenbach neuzivajicich kamenna zebra a podobne. Pokud bychom se podivali na celkovy obraz renesance, pak prvni naraz stylove cistych prvku se snoubi jeste s pozdne gotickym celkovym projevem a vlastni renesance nastupuje na nasem (a nejen na nasem) uzemi ve druhe vlne prave jako urcity konglomerat obohaceny pochopitelne jiz plne v ramci noveho stylu hluboko zakorenenym gotickym citenim, ktery se v nekterych projevech slohu opet jakoby vynoruje. Pro rozliseni klasicismu od empiru (at jiz s timto delenim souhlasime, ci ne) je nekdy uvadeno, ze prave prezivani pozdne baroknich a rokokovych principu a jejich zapojeni do noveho stylu je jednim ze znaku klasicismu oproti stylove cistsimu a mozna ponekud stylove vyhranenejsimu empiru.Pokud se tedy navratime k zakladni otazce presahovani obou nasich stredovekych stylu, pak jde o vec spise jasnou a predpokladatelnou. Pro dalsi praci je to vsak urcity signal, ktery by mel byt podrobneji sledovan a zejmena datace dle tvaroslovneho a styloveho rozboru dukladneji dokladovana. Jestli lze jiz v teto fazi vubec souhrnneji uvest urcite znaky, pak snad lze konstatovat, ze cela prvni polovina 13. stoleti je stale v obdobi vlady romanskeho projevu, ve kterem se objevuji mnohdy vyrazne ciste goticke importy, ktere jsou vsak spise ojedinele, bez rozhodujici kvantitativni odezvy. Zrejme tedy az ve druhe polovine stoleti nastava obecnejsi priklon ke gotice, casto vsak s prubeznym uzivanim nekterych typickych romanskych prvku jako napriklad sdruzena okna ve vezich kostelu, obecneji pak pulkruhove sklenuta okna s typickymi romanskymi spaletami a pod. Nejedna se tedy o pouze urcite unikatni stavby, jako je napriklad znama bazilika v Trebici, ale o daleko sirsi proud, kde stare (romanske) a nove (goticke) ztraci podstatne na svem obvyklem vyznamu dvou po sobe jdoucich stylu.V teto nove se rysujici rovine bude snad vhodne se znovu zamyslet nad dataci rady sakralnich staveb, a to nejen drobnych kostelu a zrejme i rotund, ale i nekterych staveb vyraznejsich. Jestlize ale v teto souvislosti nevylucujeme v nekterych pripadech mozne pozdejsi datovani, pak je nutno rovnez ve zcela obecne spekulativni rovine sledovat i opacny pristup - tedy pripadnou starsi dataci. Jako priklad lze nadhodit obdobi tzv. romanske renesance, ktere prozatim jako jedine bylo dalsi obecne prijimanou etapou selektivne ozivujici starsi stredoveke prvky. ty, jak nyni vime se rozprostiraji pres cele 13. stoleti a nektere, mozna az bizarni objekty je mozna posunuji jeste o neco dale (?).V jakem rozsahu budou tyto pracovni predpoklady platit ukazou az nasledujici roky, kdy budeme muset overit radu jiz provedenych casovych i stylovych zarazeni a nove monograficke badani o rade objektu zamerit cilene i timto smerem. Jiz nyni lze vsak konstatovat, ze obraz tvorby v prubehu 13. stoleti se jevi zrejme daleko slozitejsi a v jistem smyslu protikladnejsi, nez se dnes bezne usuzuje.
ER