PT Journal
AU Beranek, J
   Ebel, M
   Cech, P
TI Dekansky kostel Nanebevzeti Panny Marie v Zatci
SO Pruzkumy pamatek
PY 2004
BP 3
EP 50
VL 11
IS 2
WP https://pruzkumypamatek.cz/artkey/prp-200402-0002.php
SN 12121487
AB Dekansky kostel Nanebevzeti Panny Marie v Zatci se z hlediska stari, kulturni historie a v neposledni rade i po strance architektonicke radi mezi nejvyznamnejsi farni chramy kralovskych mest v Cechach. Na rozdil od mnoha z nich vsak stal vzdy na okraji odborneho zajmu, kdyz se jeho dejinami zabyvali pouze regionalni badatele nemecke narodnosti. Ani vyznamny nalez podstatnych reliktu romanske stavebni etapy, ucineny na pocatku 60. let 20. stoleti V. Menclem, nevedl k jeho nalezitemu umeleckohistorickemu zhodnoceni a zarazeni do kontextu vyvoje ceske stredoveke architektury. Mozna to bylo zapricineno i skutecnosti, ze ve vyrazovem rejstriku exterieru prevlada barokni cleneni s pohledove dominujicim zapadnim prucelim a trojici vezi, z pohledu vnitrku stavby pak razantne provedena historizujici obnova, ktera do znacne miry setrela jeho stredoveky charakter. Presto si vsak tento ohnem vicekrat poskozeny a naslednymi prestavbami pozmeneny chram dochoval mnozstvi stredovekych konstrukci, prvku a detailu. Tato studie je vysledkem archeologickeho a stavebne-historickeho pruzkumu kostela z nekolika poslednich let.Kralovske mesto Zatec (Satzi, Saaz) se nachazi v severozapadnich Cechach, od Prahy je vzdaleno asi 70 km. Zatec byl v ranem stredoveku jednim z nejvyznamnejsich center premyslovske hradske spravy. Jeho pocatky lze na zaklade archeologickych vyzkumu klast jiz do 1. tretiny 10. stoleti. Slo o opevnene hradiste, ktere zaujalo ostroznu nad rekou Ohre v mistech, kde se nachazi vrcholne stredoveke mesto. Prvni pokus o lokaci mesta probehnul jiz na pocatku 13. stoleti. Tehdy vznikla planovite zalozena zastavba v miste akropole, na jihu oddelene prikopem v mistech radnice. S timto stavebnim pocinem muzeme patrne spojit i vystavbu pozdne romanskeho kostela, snad jiz tehdy ve funkci mestskeho farniho chramu. Toto prvni mesto bylo zalozeno v ramci rane stredovekeho opevneni akropole, dosud s drevohlinitym valem s celni nasucho kladenou plentou. Protoze vsak toto zalozeni neumoznovalo nalezite rozvinuti mestske zastavby, bylo o neco pozdeji, nejspise v rozmezi let 1235 - 1248, zalozeno mesto nove. Po jeho vzniku zbyl jako jediny doklad rane mestske formace prave kostel P. Marie. Tim je vysvetlena i jeho neobvykla poloha mimo centrum vrcholne stredovekeho mesta, navic smerujici delsi osou napric ostrozny. Stavajici kostel P. Marie zrejme nelze ztotoznit s onim, ktery v roce 1004 v souvislosti se znamym incidentem mezi polskou posadkou a Cechy pripomina Thietmar Mersebursky. Ten se nachazel o neco severneji, v mistech vrcholne stredovekeho minoritskeho kostela. Vzhledem k velkemu poctu romanskych kostelu, ktere byly situovany nejenom v ramci hradiste, ale take mimo nej, nelze vyloucit, ze pozdne romanske bazilice predchazela nejaka starsi stavba.Vznik pozdne romanske stavby znala mistni tradice jiz v obdobi 18. a 19. stoleti. S odkazem na renesancniho historika Simeona Partlicia (Bohuslav Veleslavin) a jeho historicke kalendare kladla polozeni kamene do 21. srpna 1206. Hmotu zapadniho pruceli kostela az do urovne korunni rimsy tvori romanske kvadrikove zdivo. Na blokove pojate pruceli typu weswerku navazovaly bocni lode patrne bazilikalniho trojlodi, jehoz delku lze dosud nastinit jen ciste hypoteticky, na zaklade nepravidelnosti v pudorysnem rozvrhu goticke stavby. Bazilika sahala patrne na rozhrani gotickeho trojlodi a presbytare. Veze byly alespon v urovni stavajiciho 5. podlazi na vsech ctyrech stranach prolomeny sdruzenymi okny, z nichz se dochovalo vychodni v jizni vezi, zakryte gotickym sinovym trojlodim. Na puvodne exterierovem lici se nachazi vlys, ktery lze datovat do 1. ctvrtiny 13. stoleti, zatimco charakter vlastniho okna je znacne archaicky. Za soucasneho stavu poznani vsak nic nenasvedcuje tomu, ze jde o dve odlisne stavebni faze. Pozdne romanskemu vzniku kostela v 1. polovine 13. stoleti odpovidaji i neprime historicke doklady a predevsim vysledky archeologickeho vyzkumu pri jeho severni strane.Vrcholne goticka stavba vznikla na miste starsiho kostela, pricemz v prvni fazi byl postaven dlouhy, trojboce zakonceny presbytar, prisazeny asi k zaveru romanske baziliky. Stalo se tak nekdy kolem poloviny 14. stoleti, cemuz odpovida pudorysna i hmotova dispozice, vcetne architektonickeho tvaroslovi. Pocatek stavby jeste pred polovinou stoleti dokladaji i pisemne prameny. V roce 1336 venoval kral Jan Lucembursky na stavbu kostela desatek z tydennich trhu a cele clo z plavby dreva po Ohri. Teprve ve druhe fazi bylo staveno sinove trojlodi, pricemz obvodove zdi byly zalozeny vne dosud stojici romanske stavby. Tomu nasvedcuje zejmena asymetricke umisteni zapadniho pruceli oproti podelne ose gotickeho kostela. Stavba o dlouhem, trojboce zakoncenem presbytari a skoro ctvercovem sinovem trojlodi, se stredni lodi stejne sirokou jako presbytar vsak byla nepochybne zamyslena jako jednotny projekt, postup vystavby se musel prizpusobit existenci dosud stojiciho starsiho kostela.V prubehu stavby, ktera se protahla az do sklonku 80. let 14. stoleti, doslo ke zmene puvodniho zameru, pricemz do lodi byly vlozeny mohutne valcove pilire mezilodnich arkad. Trojlodi se od presbytare skutecne odlisuje, pricemz ke starsi fazi nalezi obvodove zdi s vysokymi hrotitymi okny, provedenymi jeste v duchu poklasickeho linearizujiciho citeni. Teprve nasledne byla pristavena sakristie k severni zdi presbytare s operaky, ackoliv rada zjisteni podporuje domnenku, ze se se sakristii pocitalo od pocatku vystavby. Jizni zvonice je naproti tomu az vysledkem pozdne stredoveke stavebni faze, patrne ne drive nez z pocatku 16. stoleti. Zvonice byla dvoupodlazni, s prizemim pristupnym pouze z interieru lodi. Mistnost zrejme slouzila jako trezor. Zvonove patro bylo bednene s drevenou konstrukci. Stredovekou podobu kostela zachycuje veduta mesta od Jana Willenberga z pocatku 17. stoleti.Stredovekou podobu si kostel dochoval az do pocatku 18. stoleti, kdy doslo k barokizaci zapadniho pruceli. Autorem prestavby byl nejspise P. I. Bayer. Trojice gotickych vezi nad zapadnim prucelim zanikla az pri pozaru v roce 1738, kdy zaroven vyhorela i zvonice. Nasledna prestavba chramu, ktera se protahla hluboko do 18. stoleti, urcila jeho stavajici barokni podobu. Jeste predtim vsak byla v letech 1725 - 28 prisazena k jihozapadnimu narozi lodi osmiboka kaple sv. Jana Nepomuckeho. Tato drobna centralni stavba je hodnotna zejmena z kulturnehistorickeho hlediska, nebot jeji vznik byl vysledkem dlouhotrvajici svatojanske ucty v dobe pred svatorecenim Jana Nepomuckeho, ktery zde dle tradice studoval na latinske skole.Dalsi stavebni upravy az do roku 1840 nezmenily na vzhledu kostelu nic podstatneho. V tomto roce mesto spolu s kostelem vyhorelo. Na kostele shorely vsechny strechy, pricemz padajici trosky severni veze prorazily klenbu severni bocni lodi. Klenba byla znovu vyzdena, pricemz bylo pouzito dubovych zeber (nalez ucinen na sklonku 19. stoleti pri celkove obnove kostela). Stavba pri nasledujicich opravach dostala nove, stavajici krovy. Komplexni oprava a "renovace" v dobovem historizujicim duchu probehla na konci 19. stoleti. Prace zacaly v roce 1889 a do konce 19. stoleti nebyly dokonceny. Citelne se dotkly nejenom stavebni podstaty objektu, ale take vnitrni vybavy, mobiliare. Po ni ziskal chram svou konecnou podobu. Pri upravach byl do znacne miry setren stredoveky charakter kostela.
ER