PT Journal
AU Cernouskova, D
   Janecek, J
   Ksandr, K
   Zahradnik, P
TI Nove poznatky ke stavebni historii vily Tugendhat a k jeji obnove a rekonstrukci v letech 1981-1985
SO Pruzkumy pamatek
PY 2008
BP 89
EP 126
VL 15
IS 1
WP https://pruzkumypamatek.cz/artkey/prp-200801-0006.php
SN 12121487
AB V roce 2001 byl zpracovan stavebnehistoricky pruzkum brnenske vily Grety a Fritze Tugendhatovych. Vzhledem k mimoradnemu vyznamu stavby, ktera je stezejnim evropskym dilem architekta Ludwiga Miese van der Rohe z let 1928-1930, byl SHP zpracovan jako nadstandardni. Byl sestaven multiprofesni tym odborniku pod vedenim Karla Ksandra, kteri pred nekolika lety zpracovali SHP prazske Mullerovy vily od architekta Adolfa Loose. Byla prostudovana veskera dostupna odborna literatura tykajici se stavby od doby jejiho vzniku a byl proveden podrobny archivni pruzkum, ktery vsechna dosud literaturou uvadena fakta a data opetne proveril a prip. poopravil ci doplnil. Shromazdeny byly prakticky veskere plany dostupne v Ceske republice (cca 300 ks planu ulozenych v Muzeu mesta Brna a v dalsich archivech), a v informativnich kopiich i plany z Miesova archivu v Muzeu moderniho umeni v New Yorku. Byly sestaveny soubory fotografii z mezivalecneho a z povalecneho obdobi, zejmena z konce 60. let. Dale fotografie z roku 1980, kdy byla vila jiz ve vaznem havarijnim stavu, a fotografie z roku 1985 - po dokonceni obnovy vily (Archiv mesta Brna). Byly provedeny take pruzkumy prirodovedne (stratigrafie podstatnych povrchu - omitky, natery apod.) a byly zpracovany namety pro pamatkove-restauratorskou obnovu stavby. Dale byl porizen soupis vnitrniho mobiliare a rozbor zahrady vcetne rostlinneho inventare. Do SHP byla zahrnuta take svedectvi doposud zijicich osob, ktere v minulosti byly s timto objektem v kontaktu.Jiz v ramci SHP a pote i nasledne byla dukladne analyzovana obnova a rekonstrukce vily z let 1981-1985, ktera byla a doposud casto stale je prezentovana velmi negativne. Zaznely a byly publikovany nazory, ktere byly bud neuplne nebo zkreslene a mnohdy zcela nepravdive. Nikdo z kritiku vsak neprovedl dusledny a objektivni rozbor cele tehdejsi situace, kterou tvorila rada aspektu, o nichz neni mnohe znamo. Obnovu stavby z 80. let poprve verejne kladne zhodnotil Karel Ksandr v roce 2004 a tento nazor podporil take Ivo Hammer, ktery v objektu v letech 2003 - 2005 vedl a provadel restauratorske pruzkumy, na zaklade jejichz vysledku mj. konstatoval, ze brnenskou vilu Tugendhat lze dnes oznacit za nejautentictejsi Miesovu stavbu v Evrope. Oba se na zaklade prostudovani projektove dokumentace z let 1981-82 a podrobneho terenniho pruzkumu shodli na tom, ze projekt obnovy a rekonstrukce vily v 80. letech byl na tehdejsi dobu vysoce profesionalni. Tuto skutecnost take pripomneli na mezinarodni konferenci MATERIALITY v Brne v roce 2006, kde rovnez vystoupil Josef Janecek se samostatnym referatem na toto tema. Vlastni realizace pak probehla v ramci soudobych financnich, technickych, materialovych a technologickych moznosti, a to temer vyhradne domaci provenience. Je treba jasne zduraznit, ze vila nebyla obnovovana a rekonstruovana pro ni samu ? jako instalovanou pamatku moderni architektury. Velmi limitujici v mnoha smerech byl zvlaste v tehdejsi spolecenskopoliticke situaci investor, kterym byl odbor vnitrnich veci Narodniho vyboru mesta Brna. Pro tohoto investora byla vysoce odborna hlediska na obnovu stavby a z toho napr. plynouci kooperace se zahranicnimi partnery zcela irelevantni a navic pomery v socialistickem Ceskoslovensku nebyly pozitivne nakloneny temto aktivitam. Vezmeme-li v uvahu jen tyto skutecnosti a take nepriznivy stavebnetechnicky stav, ve kterem se tehdy objekt nachazel, lze jednoznacne konstatovat, ze obnova a rekonstrukce v 80. letech vilu Tugendhat zachranila.Od roku 1994 je vila Tugendhat v operativni sprave Muzea mesta Brna a v roce 2005 zde vzniklo Studijni a dokumentacni centrum. V ramci jeho badatelske cinnosti se podarilo ziskat radu novych cennych pramenu. K zasadnim z nich patri DVD zaznam vypovedi Ing. Josefa Janecka o okolnostech projektu a realizace obnovy a rekonstrukce vily v 80. letech, ktery byl porizen primo ve vile Tugendhat v unoru 2006. Dale jsou to napr. unikatni fotografie z roku 1959 od brnenskeho fotografa Milose Budika a barevne fotografie z roku 1969 od nemeckeho architekta Petera Zerwecka. Autori prispevku shrnuji nejpodstatnejsi momenty ze stavebni historie brnenske vily Tugendhat, ktere prinesl SHP v roce 2001 a ktere byly v nasledujicim obdobi doplneny novymi poznatky, ziskanymi v ramci cinnosti Studijniho a dokumentacniho centra. Samostatnym tematem je obnova vily v 80. letech a nejcasteji diskutovane otazky, ktere byly a jsou predmetem kritiky. Obrazovou prilohu tvori doposud nepublikovana planova a fotograficka dokumentace.Z hlediska stavebni historie vily patri k nejcennejsim objev planu vsech podlazi domu s vodovodnimi rozvody a se zakreslenymi zarizovacimi predmety v archivu Brnenskych vodaren a kanalizaci ze zari 1929 (realizace: instalaterske firmy J. L. Bacon Brno a Ing. Ferdinand Dirmoser Brno) a prupis stavebniho povoleni z 26. rijna 1929 s celkem 36 podminkami stavebniho uradu Zemskeho hlavniho mesta Brna. Alfred Low-Beer daroval dceri Grete 15. brezna 1929 parcelu v horni casti pozemku (pri ul. Cernopolni - Schwarzfeldgasse) za jejich rodinnou vilou na ulici Drobneho 22 (tehdy Sadova-Parkstrasse). Greta Tugendhat podala 22. dubna 1929 zadost o stavebni povoleni. Na zaklade komisionelniho rizeni stavebniho uradu 18. kvetna a usneseni brnenske mestske rady 6. srpna bylo 26. rijna 1929 vydano stavebni povoleni. Od 1. prosince 1930 bylo udeleno povoleni k uzivani stavby (v pozemkove knize jako majitelka domu zapsana Greta Tugendhat). Od 9. prosince 1930 byla jiz na adrese vily prihlasena tehdejsi guvernantka k detem Hedvika Jureckova (Hedwig Juretschka). Od 20. prosince 1929 do 7. unora 1931 je dolozen brnensky pobyt architekta Hermanna Johna Hagemanna (1902-?), ktery pusobil jako stavbyvedouci na barcelonskem pavilonu, a v Brne na vile Tugendhat vystridal Friedricha Hirze. Na navrzich vily se vedle Miese podileli architekt Sergius Ruegenberg (1903-1996), ktery je mj. autorem nekolika architektonickych skic a designerka Lilly Reichova (1885-1947), ktera byla mj. zodpovedna za vyber textilii. Na navrhu zahrady, kde byla vedle vzrostle vrby (znicena vichrici az v rijnu 1980) zachovana cestni sit z 19. stoleti, konvenujici s charakterem blizkeho parku Luzanky, se podilela brnenska zahradni architektka Marketa Roderova-Mullerova (1898-1981). Ta spolupracovala s brnenskou stavebni firmou Artura a Morice Eislerovych, ktera realizovala stavbu vily Tugendhat a tak se zrejme dostala do kontaktu s Miesem. Absolvovala Vyssi zahradnickou skolu v Lednici a pracovala v tamnim zameckem zahradnictvi, externe studovala na prestizni Vysoke skole zahradnicke v Berline-Dahlemu a pote v zahradnictvi bratri Schutzu v Olomucanech u Blanska.Pozoruhodna jsou svedectvi nemeckeho vojaka a architekta Louise Schobertha, ktery se ve vile volne pohyboval na podzim 1940, pote co se spratelil s domovnikem Gustavem Losslem (1904-?), ktery pracoval jeste pro rodinu Tugendhat a ve vile prokazatelne bydlel do zacatku zari 1941. V Moravskem zemskem archivu i v publikovanem textu L. Schobertha je dolozena situace a stav domu na podzim 1940: "Als judisches Eigentum von der SS in "Verwaltung" genommen, war der Bau in grosser Gefahr. Drei Moglichkeiten standen zu Wahl: Abbruch, Umbau zu einem Cafe und Umbau zu einem Kindersanatorium. Abbruch war das Wahrscheinlichere. Inzwischen hatte man bereits das bewegliche Inventar bis auf wenige Stucke und ebenso die halbrunde Wand aus Makassar-Ebenholz preiswert abgestossen. Die grosse Onyxwand sollte demnachst an einen Friedhofssteinmetzen verhockert werden und die herrlich gearbeiteten Einbauschranke waren ebenfalls versporchen. Um ein Haar ware es mir gelungen, dem SS-Verwalter Lehmbrucks Madchen-Torso in Steinguss (1913/14), der immer neben der Onyxwand gestanden hatte, abzuhandeln und "det jipsmodell" nach Deutschland zu retten." V letech 1942-45 byl dum pronajat Walteru Messerschmidtovi, ktery zde mel byt a kancelar. Ten zde provedl prvni razantni stavebni upravy (zazdeni sklenene steny ve vstupnim pruceli, zazdeni pruchodu na horni terase, dodatecne vestaveni pricek aj.). Precenovano je bombardovani mesta na sklonku valky, kdy mely do zahrady vily spadnout az tri bomby. Mista kam spadly bomby jsou presne lokalizovana v pozarnich knihach (Archiv mesta Brna) a nejblize vile Tugendhat spadly bomby v ulicich Lesnicke, Luzove a Antonina Slavika - zrejme odtud byly nasledkem tlakove vlny rozbity sklenene plochy. Jedno spousteci okno (proti onyxove pricce), ktere bylo spusteno a chraneno plastem obvodove zdi, se zachovalo. Pri osvobozovani Brna Rudou armadou v dubnu 1945 byla vila devastovana kavalerii marsala Malinovskeho. Dle ocitych svedku vodili vojaci kone pres zimni zahradu do hlavniho obytneho prostoru. Stav objektu po valce je podrobne popsan v Protokolu o stavu domu z podzimu 1945 (Moravsky zemsky archiv v Brne), kde se pise o roztriskanych oknech, o hromadach konskeho trusu a odpadku v hlavnim obytnem patre a v suterenu, o zdevastovanem vnitrnim vybaveni apod. Povalecne skody sanoval v lete 1945 brnensky stavitel Albin Hofirek - zaskleni vysypanych okennich ploch do malych obdelniku, nove xylolitove podlahy v cervene barve, vymalba interieru atd. Od srpna 1945 do cervna 1950 ve vile provozovala prof. Karla Hladka soukromou tanecni skolu. Od roku 1950 byl dum vyuzivan jako rehabilitacni stredisko pro deti s vadami patere. V roce 1964 byla opravena strecha a v roce 1967 dlazba na horni i zahradni terase - tam byl puvodni italsky travertin nahrazen vapencovymi deskami s ruzovym probarvenim.Velmi cenne jsou materialy z pozustalosti brnenskeho architekta Frantiska Kalivody, ulozene v Muzeu mesta Brna. Kalivoda navazal koncem 60. let kontakty s Gretou Tugendhat, ktera v listopadu 1967 poprve od roku 1938 navstivila Brno a svuj dum. V ramci vystavy dila Ludwiga Miese van der Rohe v brnenskem Dome umeni (20. 12. 1968 - 26. 1. 1969) vystoupila Greta Tugendhat 17. ledna 1969 v Brne s prednaskou (v cestine) o okolnostech a prubehu stavby vily, ktera patri k zasadnim pramenum pro poznani domu. Na jare 1969 bylo porizeno podrobne geodeticke zamereni vily (archiv Narodniho pamatkoveho ustavu - Uzemni odborne pracoviste Brno), ktere ma klicovy vyznam pro obnovu stavby, nebot jsou zde zakresleny puvodni zarizovaci predmety, radiatory, vypinace apod. V dubnu 1969 jednal Frantisek Kalivoda s Marketou Roderovou-Mullerovou o obnove zahrady, ktera zduraznila Miesovu koncepci velkych travnatych ploch s ojedinelymi porosty v duchu tzv. zduraznene prazdnoty (betonte Leere) a byla pripravena vypracovat plan osazeni zahrady podle Miesovy koncepce (vcetne vybaveni zimni zahrady). Spoluprace na obnove vily byla dohodnuta i s chicagskymi ateliery Miese van der Rohe. V srpnu 1969 a dubnu 1970 zasedal v Brne Sbor pro restituci pamatkove chraneneho objektu "Vila Tugendhat" za ucasti Grety a Daniely Tugendhat. Na pocatku 70. let vsak byly veskere aktivity utlumeny. Zemreli hlavni protagoniste (Ludwig Mies van der Rohe 1969, Greta Tugendhat 1970, Frantisek a Kalivoda 1971) a nastupujici politicka situace po roce 1968 podobnym aktivitam nebyla naklonena. V roce 1979 chtela ve vile Tugendhat natacet Georgia van der Rohe v ramci dokumentu o zivote a dile sveho otce, coz ji vsak bylo politickymi organy znemozneno.Umenovedne vyklady a interpretace nejen vily Tugendhat, ale Miesova dila vubec, budou jeste dlouho vzrusovat generace historiku umeni a teoretiku architektury. Podstatou jeho brnenske realizace je nepochybne usporadani hlavniho obytneho prostoru a jeho propojeni s vnejsi prirodou. Z filozofickeho hlediska se v souvislosti s vilou Tugendhat poukazuje na hnuti nemecke katolicke moderny. Americky historik umeni Barry Bergdoll a u nas Rostislav Svacha upozornuji na myslenky filozofa Romana Guardiniho, jedne z nejvyraznejsich postav nemeckeho krestanskeho personalismu. Mies se s Guardinim stykal a jeho ideji se dotkla i pani Greta Tugendhatova: "Velke prostory osvobozuji. Prostor ma ve svem rytmu zcela zvlastni klid, ktery nemuze poskytnout uzavrena mistnost". Manzele Tugendhatovi zrejme tyto filozoficke uvahy znali nebo o nich alespon diskutovali s Miesem. Guardini ve svych textech, ktere vznikaly soucasne s navrhem vily, poukazuje na to, ze dobre vybudovany niterny prostor ma stupne, ktere vedou do hloubky (Romano Guardini: Das Gute, das Gewissen und die Sammlung, 1928). Prave tak se sestupuje do prostoru vily Tugendhat, jehoz intimitu chrani stroha ulicni partie domu. Nasi predni a shodou okolnosti brnensti historikove umeni vnimaji "volny" a "otevreny" prostor domu jako analogicky k architekture stredoveku a baroka. Vaclav Richter srovnal Miesovu prostorovou koncepci se Santiniho radikalne baroknim prostorem poutniho chramu na Zelene hore u Zdaru nad Sazavou. Richtruv zak Zdenek Kudelka poukazal na gotizujici aspekty tohoto prostoru, ktere umocnuje krizovy svazkovy profil ocelovych nosnych sloupu a zrcadlovy lesk jejich chromovaneho krytu. Tyto interpretace konvenuji take s Richtrovou pozoruhodnou periodizaci dejin ?otevreneho" architektonickeho prostoru, ktery byl podle nej naplnen pouze v gotice, v radikalnim baroku a ve skeletove architekture 20. stoleti. Miesuv zak Philip Johnson a po nem i svycarsky historik architektury Sigfried Giedion vykladaji interier brnenske vily jako ?plynouci" prostor, jehoz ?tok" jen jemne usmernuje primka onyxove a krivka makassarove pricky v souladu s pravidelnym rytmem nosnych sloupu a peclive rozestavenym nabytkem.Brnenska vila Tugendhat byla poprve prezentovana necely rok po dostavbe Waltrem Riezlerem na strankach berlinskeho casopisu Die Form. V nasledujicich dvou cislech vysla polemika Justuse Biera na tema, zda "je mozno ve vile Tugendhat bydlet", dale Riezleruv komentar k teto Bierove uvaze a reakce samotnych stavebniku k teto otazce s doslovem Ludwiga Hilberseimera. Manzele Tugendhatovi odmitli nazor, ze monumentalni az pateticky obytny prostor dovoluje jen jakesi svatecni a vystavni bydleni a naopak vyjadrili absolutni uspokojeni s jeho variabilitou. Nenucena domaci pohoda vyzaruje i z rodinnych fotografii Fritze Tugendhata, ktery byl nadsenym foto a kino amaterem. Domaci odborna periodika tuto vyjimecnou stavbu nejen na uzemi Ceskoslovenska, ale v ramci Evropy vubec, ostentativne prehlizela nebo ji komentovala az dehonestujicim zpusobem. Architekt Jaromir Krejcar vilu nazval bibelotem moderni architektury. Jedine kladne hodnoceni stavby v domacim tisku prinesl exkluzivni spolecensky casopis Mesic (Der Monat), ktery vilu predstavil jako jeden z vrcholnych projevu soucasne dusevni i technicke vyspelosti. Negativni postoje ceskych odbornych kruhu jakoby predznamenaly nelehkou budoucnost vily i jejich obyvatel.V roce 1980 byl objekt preveden do majetku mesta a do spravy jej prevzal Narodni vybor mesta Brna (od r. 1945 byla vila v narodni sprave a od r. 1950 v majetku statu). V zari 1980 byla vila vyklizena a v listopadu bylo rozhodnuto o jeji obnove a rekonstrukci. Projekt byl zadan Statnimu ustavu pro rekonstrukci pamatkovych mest a objektu Brno, jehoz tehdejsi reditel Ing. arch. Josef Nemec a reditel Krajskeho strediska statni pamatkove pece a ochrany prirody v Brne Ing. arch. Jiri Grabmuller se jako pratele Frantiska Kalivody zasazovali o obnovu vily Tugendhat jiz behem 70. let. Projekcni tym (Ing. arch. Jarmila Kutejova, Ing. Josef Janecek, Ing. arch. Adela Jerabkova), ktery zpracoval projekt v letech 1981-82, vedl Ing. arch. Kamil Fuchs (1930-1995), syn vyznamneho brnenskeho architekta Bohuslava Fuchse. Investorem byl odbor vnitrnich veci Narodniho vyboru mesta Brna a zadani znelo jasne: dum ma po obnove a rekonstrukci slouzit k reprezentaci mesta a k obcasnemu ubytovani jeho hostu, pricemz slozka verejnosti byla jednoznacne vyloucena. Kamilu Fuchsovi a Josefu Nemcovi se presto podarilo do projektu probojovat myslenku, aby se prevazna cast objektu vratila do puvodniho stavu (s ideou, ze v budoucnu by mohla vila byt zpristupnena i pro sirsi verejnost). Trvali mj. na tom, aby hlavni obytny prostor byl vybaven kopiemi Miesova nabytku a v tomto duchu byl zpracovan i projekt interieru. Investor vsak ve finalni fazi tuto ideu ignoroval a interier vybavil soudobou domaci produkci slovenske firmy Kodreta Myjava (v roce 1995 byl hlavni obytny prostor vybaven nabytkem od italske firmy Alivar Milano).Pristup ke zpracovani projektu byl tak velmi jednoduchy. Investorovi neslo o navraceni stavby do puvodniho stavu. Nebyly provedeny stavebnehistoricke, restauratorske ci prirodovedne pruzkumy a po celou dobu praci byl striktni zakaz fotografovani. Jedinym zdrojem informaci pro projektanty byly puvodni Miesovy plany a archivni fotografie (Muzeum mesta Brna). S financnimi, technickymi a materialovymi moznostmi, ktere byly k dispozici vyhradne z tehdejsich domacich zdroju, by ani takovou obnovu vily nebylo mozno realizovat. Projektanti proto pochopili, ze pro zachovani puvodnich konstrukci a prvku musi jit jen cestou oprav a zabranit tak dalsi destrukci. Hlavni ambici projektu bylo dostat vilu do solidniho stavebnetechnickeho stavu a zachranit ji tak do dalsich let. Zcela zasadne je treba oddelit praci projekcniho tymu a vlastni provedeni stavebnich praci. Investor totiz jiz v predstihu bez projektove pripravy provadel dilci odstrojovani stavby, pri nemz doslo ke zniceni nekterych puvodnich prvku (investor odmital i snahy projektantu o uskladneni nekterych puvodnich prvku) a pote behem realizace stavebnich praci casto velmi striktne doslova vetoval projekt a nutil projektanty i dodavatelskou firmu k nahradnimu reseni. Zcela bez problemu se neobeslo ani pusobeni hlavniho dodavatele, kterym byl Stavebni podnik mesta Brna.Stav objektu v roce 1981 odpovidal jeho vyuziti a provozu za uplynula ctyri desetileti a minimalni stavebnetechnicke udrzbe, ktera byla v 70. letech uz temer nulova. Subtilni ocelove konstrukce sklenenych vyplni v hlavnim obytnem prostoru a zimni zahrade, ale i ocelove ramy oken a dveri v loznicovem patre vykazovaly znacnou miru koroze, zpusobenou velkymi tepelnymi mosty a kondenzaci. Byly vsak jen dukladne ocisteny, repasovany a opatreny tehdy bezne dostupnym naterem. Moznost dodavky velkoplosnych skel ze zahranici byla investorem zamitnuta a zaskleni tak bylo provedeno ze dvou kusu se stredni delici sparou zatmelenou silikonovym transparentnim tmelem. Jedine dochovane okno proti onyxove pricce bylo na prikaz investora zniceno v dokoncovaci fazi stavby, nebot svou barvou a absenci delici spary nebylo ?v souladu" s novym zasklenim (v srpnu 2006 podal toto vysvetleni clovek, ktery puvodni okno osobne rozbijel). Dum nemel zadne staticke defekty krome terasy se schodistem do zahrady (trhliny ve zdivu byly jen na mistech, kam zatekalo). Dlazba zahradni terasy (vymenena jiz v roce 1967) a stupne, ktere byly vlivem statickych poruch rozlamany, byly provedeny ze spisskeho travertinu ze Slovenska (ponechani zachovanych casti puvodnich stupnu, popr. jejich uskladneni bylo investorem zamitnuto). Diky spatne dilataci a roztaznosti betonove mazaniny byly potrhane xylolitove podlahy. Puvodni linoleum znacky DLW nebyl problem ziskat, ale na prikaz investora bylo zvoleno domaci PVC, ktere bylo polozeno alespon v puvodnim sparorezu. Zaoblena pricka z makassarskeho ebenu u jidelny byla zajistena z kratsiho vyskoveho rozmeru (oproti projektu, ktery respektoval puvodni dokumentaci) a tato diference byla proti vuli projektantu vyresena upravou s vysokym soklem s nevhodnym podelnym dyhovanim. Dochovane sanitarni predmety v koupelnach a WC a take radiatory byly z velke casti demontovany pred zahajenim projektovych praci vlastni stavebni cetou investora, ktery o jejich zachovani in situ ani o uskladneni nebyl ochoten diskutovat. Obnovena byla temer cela kanalizace. Lezata kanalizace vsak zustala puvodni, nebot pri tlakove zkousce se neprojevila zadna zasadni vada (kamerovy system tehdy nebyl dostupny). V obou strojovnach spoustecich oken byly zachovany puvodni nosne konstrukce, demontovane pohonne jednotky byly nove doplneny. Strojovna vzduchotechniky byla ponechana a zprovoznena temer v puvodnim stavu, byly doplneny jen prvky, ktere chybely k funkcnosti systemu. Puvodni kotelna na koks byla premenena na vymenikovou stanici napojenou na venkovni teplovod. Zachovani dvou kotlu zn. Strobl na koks bylo pro investora neunosne. Z puvodni technologie byl dochovan vytah na popel. Horni obytna terasa byla nove predlazdena (v r. 1967 byly puvodni dlazdice asi jen preskladany), repliky dlazdic se zhotovily z takovych frakci kameniva, jake byly v puvodnich dlazdicich a byly lity do presnych forem. Polozeni je podle puvodni kladecskeho planu, travertinove sokly a hlavy zabradli terasy jsou puvodni, konstrukce zaoblene lavice je take puvodni. Na vstupni terase z ulice Cernopolni nebyly na zadost investora obnoveny zapustene betonove kontejnery na zelen. Oploceni je castecne puvodni a nove doplnene. Strecha byla provedena zcela nove (zivicna krytina). Poskozene casti venkovnich omitek byly nove nahrazeny v originalni strukture a byly opatreny fasadnim naterem na silikatove bazi v bile barve. Vnitrni omitky byly setrne opraveny a opatreny vymalbou v bile barve.Obnova a rekonstrukce vily Tugendhat byla realizovana od dubna 1981 do srpna 1985 (projekt 1981-1982) a 27. srpna 1985 probehla kolaudace stavby. Celkove financni naklady cinily kolem 10 milionu korun. Kamilu Fuchsovi a jeho tymu bylo v zari 1987 udelelno zvlastni oceneni za projekt a realizaci rekonstrukce vily Tugendhat na Svetovem bienale architektury v bulharske Sofii.
ER