PT Journal
AU Cihakova, J
   Muller, M
TI Rozvrzeni arealu Valdstejnskeho palace v Praze
SO Pruzkumy pamatek
PY 2009
BP 173
EP 194
VL 16
IS 2
WP https://pruzkumypamatek.cz/artkey/prp-200902-0010.php
SN 12121487
AB Stat venovana Velke grotte Valdstejnskeho palace v Praze publikovana na predchozich listech tohoto cisla, v rubrice Materialie, otevrela dalsi moznosti pohledu na prostorove usporadani znameho prazskeho palacoveho komplexu. Detailni promereni a vyhodnoceni prineslo radu necekanych souvislosti podilejicich se na prvotni kompozici. Nasledujici prispevek se pokousi tyto vazby popsat a navrhnout jejich mozny vyklad. Zduraznujeme, ze se jedna prvorade o pohled geometra, doplneny dalsimi relevantnimi fakty.Podnetem pro studium vnitrni struktury arealu Valdstejnskeho palace (obr. 1) byla snaha zjistit zpusob, jakym byla narocne promyslena stavba ustredniho salu grotty na pudoryse totoznem s elipsou (obr. 1: 15) zakomponovana do nepravidelne casti zahrady. Analyzou pudorysu salu grotty a parteru pred lodzii v casti zahrady prilehajici ke grotte se vynorila spolecna geometricka kompozice se systemem nekolika os (obr. 2). Jejim naslednym rozvijenim a stridanim os se objevovaly dalsi geometricke souvislosti, zavislosti a odvozovani rozmeru a tvaru. Jejich postupne objevovani vyustilo do poznani nekterych momentu z reseni koncepce celeho arealu prazskeho Valdstejnskeho palace a poznani zpusobu, jakym mohly byt stanoveny zakladni pudorysy hmot. Predkladame sled kroku popsanych v bodech a?n, jehoz zobrazovanim lze pudorys Valdstejnskeho palace krok po kroku zkonstruovat. Pocatkem predkladaneho postupu je znalost objektu stojicich v dobe tvorby projektu. Jak budov na parcelach sousednich, tak v arealu palace kvalitnich budov renesancnich, ktere se mely stat jeho soucasti (diskusi o tehdejsim moznem rozsahu severniho Trckovskeho domu doprovazi obr. 3).Z bodu A+W na stojicich konstrukcich byl jako vrchol trojuhelnika odvozen bod S0 (bod a textu; obr. 4), ktery pozdeji slouzil jako centralni bod pro prenaseni rozmeru ze zapadu na vychod a symetrii arealu (obr. 6). Spojenim S0 a jizni stojici budovy renesancniho palace byla stanovena osa o2 (bod b textu). Zakladni osovy kriz s osou o2 tvori osa o4, vychazejici z bodu u narozi starobyleho sousedniho domu ? bodu W. Osovy kriz vsak nesvira 90o, ale 89o, duvodem muze byt mimo jine i symetrie vuci stojicimu severnimu sousedovi pres ulici (bod textu c). Z neznameho duvodu je ve vzdalenosti 50 loket od osy o4 situovana osa o5, ktera je diagonalou priblizneho ctverce (posun o zmineny 1o) nad Y?S3. Rozdeleni jihovychodni casti tohoto priblizneho ctverce na tretiny se stane podkladem pro rozmisteni kasen v zapadni casti zahrady (body d, e, f textu; obr. 4, 7), ktere pretrvalo dodnes. Ve stredu priblizneho ctverce lezi bod S2, z nehoz je odvozen bod D tvorici jihozapadni narozi nove projektovane casti palace (bod g textu). Pri detailnim reseni rozvrzeni hmot se v kombinaci s primkami bohate uplatnuji kruznice (obr. 5, 6) se stredy v jiz sestrojenych bodech - S0, S2, S3, S4, S5, W a Y. Pomoci linii a pruseciku techto kruznic lze odvodit rohy dvoru, narozi budov, sirky traktu, lomy zdi, prujezdy a vjezdy. Otazkou je stanovit, ktere body bral autor projektu jako vychozi a ktere pomoci kruznic prenasenim odvozoval.Predkladany prispevek si neklade za cil byt vycerpavajici analyzou pudorysneho rozvrhu zahrady a arealu. Pokladame vsak za nutne zduraznit, ze podoba Velke grotty, zahrady i jizni casti palace byla podle nami predlozeneho navrhu koncipovana soucasne a velmi promyslene. Pri vsi sve komplikovane konstrukcni vynalezavosti pusobi slozite geometricky resena kompozice arealu na prvni pohled velmi prirozenym, harmonickym a kompaktnim dojmem. Natolik prirozenym, ze soucasnici ji nepravidelnost vytykali. Symetrie zde neni prvotnim cilem, ale jen prostredkem, mnohdy velmi nenapadnym, k dosazeni celkoveho ucinku a harmonie, jak dosvedcuji i kruznice shodnych polomeru (vyznacenych stejnymi barvami na obrazku 5).Dnesni technika umoznila porovnat plan 1. patra Valdstejnskeho arealu (Florencie, Uffizi, Gabinetto Disegni e Stampe, 4517, autor G. Pieroni) s realizovanym stavem na dnesni katastralni mape. Ukazalo se, ze florentsky vykres prekvapive presne odpovida dnesni skutecnosti, mj. se shoduje velmi dobre v uhlech a poloze bodu D a G. Prokazatelne nezachycuje vsechny casti v definitivnim stavu (obr. 9). Nejvyraznejsi odchylky vykazuje na florentskem planu jizni cast arealu. Prubeh ohradni zdi ma jiny smer, zed se lame v odlisnych mistech a v rozdilnych uhlech, grotta je o 9,5 lokte vice na vychod a o 5 loket severneji nez ve skutecnosti. Vzhledem k velke mire rozdilu se nezda pravdepodobne spatne zamereni. Prokazalo se, ze i florentsky plan je v souladu se zakladnim geometrickym schematem arealu (obr. 9, 10) a mimo jine, ze stred ovalneho pudorysu salu grotty je na florentskem planu situovan primo na hlavni osu arealu o4 (obr. 10). V literature se dosud uvadi, ze florentsky plan je zobrazeni jiz stojiciho stavu ex post, z doby okolo roku 1629. V dusledku zjistenych geometrickych skutecnosti predkladame hypotezu, ze plan 1. patra Valdstejnskeho palace ulozeny v galerii Uffizi pod cislem 4517 je naopak puvodnim, nerealizovanym projektem, odlisnosti oproti dnesnimu stavu jsou puvodnim zamerem a ze pred vystavbou doslo v jizni partii arealu k pomerne rozsahle dispozicni zmene projektu.Z nami navrzeneho konstrukcniho reseni arealu vyplyva jednoznacny zaver, ze nektere hranice valdstejnskeho palacoveho komplexu jsou umele a nemaji urbanistickou tradici. Vedle napadne pravidelne hranice vychodni casti arealu je to i dnesni hranice jihozapadni, kde i archeologicka nalezova situace doklada, ze byla nove vytycena na zaklade projektu Valdstejnskeho palace, nerespektuje starsi usporadani a nejstarsi parcelni zdi v nove linii byla obvodova zed budovy grotty.Struktura nami navrzene rekonstrukce projektu predstavuje jeho autora jako cloveka s neobycejnou prostorovou predstavivosti, zvykleho koncepcne pracovat ve velkych meritkach volnych prostranstvi. Soucasne dokazal sestrojit stavbu ustredniho salu grotty na pudorysu totoznem s elipsou a se strukturou arealu ji harmonicky propojit. Nemame pro to zadne prime dukazy, ale prostrednictvim filosofie svych projektu a dle P. Fidlera i jako autor florentskeho a bolonskeho planu Valdstejnskeho palace se jako autor projektu prvotni kompozice Valdstejnskeho komplexu v Praze nabizi vsestranna osobnost Giovanni Battisty Pieroniho (1586 Florencie ?1654 pravdepodobne Viden). Nesporne se konstrukci ovalu zabyval, o cemz svedci krome unikatniho schodiste valdickeho casina (Ulicny 2007a; 2007b) i v Bologni zachovany plan konkretniho ovalu s vypocty a rozmery. O G. Pieronim je znamo, ze byl nejen architekt a pevnostni inzenyr, ale i vynikajici astronom a matematik. V posledni dobe byla zverejnen poznatek o tom, ze G. Pieroni pouzil astronomii pri reseni trasy monumentalni lipove aleje na Valdstejnove frydlantskem panstvi ve Valdicich (Ulicny 2007b). Pri pokusu zapojit strukturu geometrickeho reseni Valdstejnskeho palace prostrednictvim priblizneho ctverce nad Y?S3 do prazske mestske krajiny (obr. 11, cervene) jsme konstatovali shodu jeho dvou protilehlych sten s liniemi smerujicimi na dulezite sakralni stavby Male Strany ? mestsky farni kostel sv. Mikulase a klasterni kostel sv. Tomase, kde chtel mit knize vlastni orator. U obou staveb smerovaly linie do mist, kde dle ikonografickych pramenu mohly byt situovany veze a vezicky dominujici malostranske stresni krajine. (Neni vylouceno, ze tyto linie mohly byt pro reseni arealu palace prvotni a vychozi.) Vzhledem k naproste prestavbe kostela sv. Mikulase nelze posoudit vazbu mezi jiznim vymezenim vychodni casti palacoveho komplexu a tehdejsi gotickou podobou farniho kostela (obr. 11, zelene). Pri sledovani vztahu klicovych parametru Valdstejnskeho arealu k dominantam prazske mestske krajiny je zarazejici skutecnost, ze nejvetsi delka palacoveho komplexu, mezi bodem D (narozi nove projektovaneho hrabeciho palace) a nejsevernejsim bodem arealu (severni narozi jizdarenskeho dvora), ktera cini 192 sahu, je identicka se vzdalenosti tehoz bodu D od presbytare svatovitske katedraly (obr. 12). O tom, ze Pieroni aktivne praktikoval i kartografickou cinnost, vypovida jeho korespondence.Vzhledem ke vsem vyse uvedenym skutecnostem lze tezko jako autora zakladni prisne geometricky organizovane kompozice Valdstejnske zahrady, Velke grotty i celeho palacoveho komplexu oznacit nekoho jineho nez G. B. Pieroniho. Kdo navrhoval vzhled jednotlivych staveb komplexu Valdstejnskeho palace a vytvarel provadeci projekty, je jiz otazka jina.
ER