PT Journal
AU Razim, V
TI Hradebni vez za domem cp. 361 ve Znojme. K problematice palnych zbrani v pozdne gotickych fortifikacich
SO Pruzkumy pamatek
PY 2010
BP 43
EP 66
VL 17
IS 1
WP https://pruzkumypamatek.cz/artkey/prp-201001-0003.php
SN 12121487
AB Vez je soucasti hlavni hradby sloziteho fortifikacniho systemu jednoho z nejvyznamnejsich kralovskych mest na jizni Morave. Patri ke skupine hranolovych, dovnitr uzavrenych vezi priblizne ctvercoveho pudorysu. Pres nektere novodobe zasahy a upravy, souvisejici zejmena se zapojenim do provozu prilehle druhotne zastavby, se dochovala v relativne neporusenem stavu, v rozsahu ctyr podlazi. Nejnapadnejsi zmenou oproti stredoveke podobe je absence zastreseni, ktere zname jen velmi priblizne z nekolika mestskych vedut, pocinaje zobrazenim z roku 1523.Z hlediska vyzkumu stredovekych fortifikaci predstavuje vez na prvni pohled velmi atraktivni a perspektivni objekt, pozoruhodny take metodicky. Krome velke intaktnosti jde o stavbu, kterou lze diky ostenim strilen, jez jsou prokazatelne puvodni soucasti zdiva, datovat zhruba na prelom 15. a 16. stoleti (motiv tzv. pretinani na hranach tzv. klicovych strilen). Datovani na zaklade typologie strilen je upresneno datem 1513, vysekanym soucasne s vystavbou veze v nadprazi jedne ze strilen horniho patra. Nekolik dochovanych tramku pro zaklesnuti palnych zbrani v nikach streleckych otvoru nadto slibovalo dendrochronologicke overeni tohoto data. Naproti tomu vez svou celkovou formou odpovida ostatnim, evidentne podstatne starsim vezim hlavni hradby, do niz je integralne zapojena.Jednou z otazek na pocatku pruzkumu tedy bylo, zda se podari vysvetlit tento rozpor. To se stalo diky detailnimu pruzkumu zdiva a petrografickemu rozboru. Vysledkem je zjisteni, ze spodni cast veze v rozsahu prizemi je soucasti hradebniho systemu ze 13. - 14. stoleti a teprve zbyla cast (1.-3. patro) je z pozdne goticke stavebni etapy (1513). Vez byla pristupna pouze v 1. patre z jedne strany, z prilehajiciho hradebniho ochozu. Interier byl rozdelen tramovymi stropy, spojeni zajistovalo nedochovane drevene schodiste. V 1. patre je jedina sterbinova strilna v hlavnim pruceli (patrne urcena jen pro samostril). Ve 2. patre jsou 3 klicove strilny s robustnimi tramky pro zaklesnuti haku palne zbrane. Ve 3. patre jsou 3 velke obdelne strilny, urcene rovnez pro palne zbrane, na strane mesta jen okenko, ktere nebylo urceno ke strelbe. Strilny nemely okenice. Zdena cast veze nemela zadne otopne zarizeni ani prevet, ty vsak mohly byt umisteny v zaniklem hornim roubenem podlazi, jez neslo vysokou strechu. Zdivo veze je datovano napisem 1513, dendrochronologicky pruzkum dubovych tramku ve strilnach vsak stanovil rozpeti let 1414-1429 (nedochoval se podkorni letokruh, ale cast bele). To nasvedcuje druhotnemu pouziti tramku, snad ze starsi stavebni faze veze (druhotne pouzite kusy tramu byly zjisteny take podle negativu tesarskych detailu na konci nekterych otvoru po tramech, ktere se nedochovaly).Nejzajimavejsi je zjisteni existence tramovych konstrukci ve 2. a 3. patre, ktere byly puvodni, pevnou soucasti zdiva veze. Obe konstrukce lezely zhruba v urovni poloviny vysky obou podlazi, nektere z tramu zasahovaly do nik strilen. Funkce systemu tramu byla nepochybne povazovana za velmi dulezitou, nebot ji byl znacne omezen pohyb v obou podlazich a zejmena vstup do strilnovych nik. Pouha vyztuha masy zdiva, ktera by celila otresum pri vystrelech palnych zbrani, neni pravdepodobna pri jeho znacne mocnosti a existenci relativne huste kladenych stropnich tramu. Domnivame se proto, ze tramy slouzily zaroven k upevneni palnych zbrani umistenych ve strilnach, pricemz primou funkci mely ty z tramu, ktere probihaly nejblize palebnym komoram. Nasvedcuje tomu take umisteni v urovni jen o nekolik centimetru vys, nez jsou tramky pro zaklesnuti haku hlavni. Zpetny raz pri vystrelu by tak byl tlumen predevsim pricnym tramkem pri samotne strilne, take ale tramem probihajicim pred palebnou komorou, ktery byl soucasti tramoveho systemu, jakehosi rostu, snad jeste svazaneho s konstrukci jednotlivych ramen schodiste.Komplikovana konstrukce, kladouci duraz na co nejvetsi stabilitu pri vystrelu, nasvedcuje urceni pro tezsi palne zbrane. Sporna je otazka, zda tram probihajici tesne pred komorou umoznoval pevne, stabilni uchyceni zadni casti zbrane, nebo svym detailnim uzpusobenim slouzil take ke zmenam uhlu nameru. Stejny tram vsak zaroven komplikoval vstup do niky. Skutecnost, ze system tramu znacne omezoval pohyb obsluhy zbrani, patrne dovoluje uvazovat o nabijeni zezadu, tedy o komorovem typu del. Nedostatek poznatku a srovnavaciho materialu prozatim brani vyslovit detailnejsi soudy, jiz na prvni pohled vsak jde o reseni mimoradne, ktere vybizi k blizsimu posouzeni. Snad lze uvazovat o souvislosti se zavadenim nejakeho noveho druhu zbrane, ktery vzbuzoval vetsi obavy, nebo tu mel byt instalovan jiz overeny, ne zcela bezny druh, jehoz vlastnosti takoveto opatreni podle nazoru stavitele skutecne vyzadovaly. Je treba si uvedomit, ze prave ekonomicky zdatna kralovska mesta (na rozdil od slechtickeho prostredi) mela podminky k vyrobe a vyvijeni znacneho mnozstvi palnych zbrani, jejichz delsi overovani v praxi bylo problematicke.Autor dale upozornuje na to, jak vseobecne mala pozornost je v literature venovana stopam (zejmena v nikach strilen), ktere naznacuji, zda strilny zhruba z rozmezi poloviny 15. az pocatku 16. stoleti byly urceny jen pro rucni (lehke) palne zbrane, nebo take pro zbrane tezsi (dela). Pozoruhodne jsou zejmena negativy koncu tramu v prednich castech nik strilen, ktere nasvedcuji souvislostem se stacionarni lafetou del. Na nekolika prikladech autor predstavuje zejmena znacnou variabilitu techto opatreni. Jejich absence muze znamenat prechod k mobilni lafete, take ale tyto obtizne rozeznatelne stopy mohly bez povsimnuti zaniknout. Jedinou cestou je mnohem intenzivnejsi, systematicka dokumentace nalezovych situaci a diskuse o nich. K systemu zachycenemu ve znojemske vezi analogii zatim nezname.
ER