PT Journal
AU Sikova, T
TI Jan Karel Hammer (1697-1759?). Pozdne barokni socharska dilna v Cimelicich u Pisku
SO Pruzkumy pamatek
PY 2013
BP 117
EP 144
VL 20
IS 1
WP https://pruzkumypamatek.cz/artkey/prp-201301-0006.php
SN 12121487
AB Clanek se zabyva osobou sochare a rezbare Jana Karla Hammera (1697-1759), umelcem, ktery byl osobnim i profesnim zivotem spjat s prostredim umelecke periferie - s oblasti byvaleho severniho Prachenska. J. K. Hammer se narodil 18. 1. 1697 v Plzni. Podruhe je dolozen az r. 1737 v Cesticich (okr. Strakonice) pri rezbarske vyzdobe interieru kostela Steti sv. Jana Krtitele a jeste tehoz roku v souvislosti se svym snatkem v Cimelicich (okr. Pisek). Ctyricetilete obdobi, v jehoz prubehu nemame o pusobeni tohoto umelce zadnych dokladu, je mistem otevrenym nejruznejsim spekulacim a teoriim. Vzhledem k datu a mistu narozeni J. K. Hammera predpokladame jeho vyuceni v nektere z plzenskych dilen - snad v dilne Kristiana Widemanna. Protoze vsak svoji tvorbou nenavazoval pouze na K. Widemanna, ale citoval i dila Lazarova, a to mnohdy az z dob jeho umeleckeho vyvrcholeni, zvazujeme moznost dlouhodobejsiho sepeti J. K. Hammera s timto okruhem. Tovarysska cesta jej zavedla do Prahy, kde jej oslovily nejruznejsi stylove polohy napric desetiletimi.Jakym zpusobem dospel do Cimelic a jak navazal kontakt s rodem Bissingenu, nebylo doposud spolehlive objasneno. Puvodni domnenka, ze J. K. Hammer byl Bissingeny do Cimelic pozvan primo z Plzne, se dnes jevi jako nepravdepodobna. Zvazovan byva v teto souvislosti i bissingenovsky Smilkov (okr. Benesov), kde jeho ucast na nektere z tamnich socharskych zakazek nebyla doposud prokazana, ci jezuitska Breznice (okr Pribram). Z korunni rimsy breznickeho pivovaru pochazi dvojice plastik sv. Josefa a sv. Jana Krtitele, vytvorena v obdobi pred r. 1728, kterou je mozne v tuto chvili povazovat za nejranejsi zname Hammerovo dilo. Do obdobi mezi lety 1728 a 1737 spada realizace vnitrni vyzdoby chramu sv. Petra a Pavla v Pohori (okr. Pisek). V kontextu Hammerovych praci vynika zejmena bendlovsky orientovana postava sv. Pavla z hlavniho oltare. Silne ovlivneni tvorbou M. B. Brauna zazniva v rezbarskych pracich z kostela Steti sv. Jana Krtitele v Cesticich. V plastikach z hlavniho oltare rozpoznavame kompozicni vzory pro jeho mnohe mladsi prace. Cerpani z predloh starych treba i nekolik desetileti, odkazy na J. J. Bendla, M. V. Jackela a M. B. Brauna, jejich varirovani a zaroven napojeni na tvorbu soudobeho umelce L. Widemanna, jsou jevem sice nezvyklym, ale pro pozdni baroko plneho neobvyklych kombinaci zcela priznacnym. Jiz zde se setkavame s nezamenitelnou typikou tvare, ktera v dilenskych pracich poslednich let muze byt vyhrocena az na pokraj karikatury - s vysoko nasazenymi licnimi kostmi, propadlymi tvaremi, vyraznym nosem a zesikmenym tvarem oci. Plne plasticke tvary telesneho jadra byvaji skryty pod draperii, ktera s postupujicim casem (zvlaste v 50. letech 18. stol.) tihne k jakesi sumarizaci, lne k vystupujicim oblinam tel a vytvari velke neclenene plochy, jejichz vyhlazeny povrch kontrastuje s ostrohrannymi zalamujicimi se rasami nasazenymi na povrchu latky. Geometrizujici tristivy zahybovy system nekterych plastik vede az k vytvoreni abstraktne pusobiciho vzorce - predstavuje vsak pouze jednu z variant pojeti zahyboveho systemu, ktere se v pracich dilny J. K. Hammera uplatnovaly.Pobyt J. K. Hammera na Cimelicku je od r. 1737 v nasledujicich nekolika letech dolozen pouze matricnimi zaznamy krtu jeho peti deti. Z nedalekych Rakovic (okr. Pisek) se nejpozdeji r. 1740 presunula rodina do Cimelic na usedlost Hvizdalka, jejiz soucasti byla i "vysadni hospoda". O schopnostech autora vypovida dvojice vysoce hodnocenych rezeb sv. Vojtecha a sv. Prokopa z kostela Nejsvetejsi Trojice v Cimelicich vytvorena ve 2. pol. 30. let 18. stol. a v minulosti pripisovana dilne A. Brauna ml., ci kosmonoskym Jelinkum. Dynamicky rozpohybovana socha sv. Vojtecha je z kompozicniho hlediska vernym prepisem postavy tehoz svetce z hlavniho oltare dekanskeho chramu sv. Mikulase v Benesove. Z formalni analyzy mnozstvi plastik nachazejicich se na uzemi Cimelic a v jejich okoli vyplyva, ze vznikly v sirsim autorskem i casovem rozpeti, nez se az doposud predpokladalo. K dilum Hammerovy dilny, pochazejicim snad ze 40. let - 50. let 18. stol., patri pouze sousosi sv. Anny vyucujici Pannu Marii z ohradni zdi cimelickeho hrbitova, socha sv. Jilji ci socha sv. Jana Nepomuckeho z ohradni zdi zamku ve Strazovicich (okr. Pisek). Pojeti techto plastik vykazuje uzke sepeti s tvorbou Lazara Widemanna. Totez plati i o figurach svetcu ze sloupu Nejsvetejsi Trojice v Cimelicich, za jehoz zajimavym a doposud ne zcela podchycenym ikonografickym programem bude zapotrebi hledat osobu pouceneho konceptora. Sve predstupne i nasledovniky ma v Hammerove tvorbe sousosi Kalvarie ze hrbitova v Cimelicich. Jeji pribuznost s Kalvarii v Breznici (r. 1750) a Kalvarii z Kamenneho mostu v Pisku (r. 1757) je zrejma. V jejim pripade upouta zejmena stylove ponekud zpozdila modelace Kristova tela odkazujici snad k pozdne goticke predloze ci zajimavy a v Hammerove tvorbe pomerne frekventovany, dekorativne vyznivajici modelacni prvek vzdouvajiciho se zahybu Magdaleninych satu. Mnozstvi praci, ktere muzeme s rukou J. K. Hammera spojit, svedci zcela v duchu dobovych zvyklosti o nasazeni cele dilny. Nabizi se k uvazeni, zda zakazky z konce 40. a pocatku 50. let 18. stol., kvalitativni nevyvazenost a pluralita stylu nemohou souviset s postupnym zapojovanim pomocnych rukou v podobe dorustajicich synu - Jana Vaclava, Frantiska a Ignace. Nas pohled na tvorbu teto regionalni dilny obohacuje soubor soch ze stareho mostu u Dolnich Nerestcu (okr. Pisek). Socha sv. Sebestiana citujici kompozici slavneho Meleagra ze sbirky Vincenza Giustinianiho je zajimavym dokladem prenosu antickych motivu do prostredi umelecke periferie a mimo mytologickou tematiku.Pusobeni J. K. Hammera na Cimelicku v r. 1752 zrejme doklada zaznam z tzv. Kroniky maltezskeho statku ve Varvazove, v niz je uveden blize neurceny "cimelicky" rezbar pri praci na figurach hlavniho oltare kostela sv. Kateriny ve Varvazove. R. 1753 uzavira Jana Karel Hammer smlouvu s uradem panstvi Cimelice na vytvoreni dnes jiz neexistujicich alegorickych postav ctvera rocnich obdobi a dvou vaz do zahrady cimelickeho zamku. Posledni archivni zprava jej zachycuje pri praci na sousosi Kalvarie z Kamenneho mostu v Pisku v r. 1757. Hammerova tvorba vrcholi pred r. 1759 realizaci plastik hlavniho oltare kostela Nejsvetejsi Trojice v Cimelicich. Kompozicni reseni techto plastik, stejne jako modelace odevu, v mnohem opet odkazuji k tvorbe L. Widemanna. Socha sv. Jana Nepomuckeho jako almuznika cituje s nesmirnou presnosti Widemannovu rezbu z kostela sv. Havla v Porici nad Sazavou ze 2. pol. 40. let 18. stol. Napadna formalni podobnost hlavnich oltaru farnich kostelu v Cimelicich, Cesticich, Radobytcich a Pohori, jejich vyskyt vzdy v kombinaci s rezbami z Hammerovy dilny a nearchitektonicke nakladani se stavebnimi clanky dava tusit, ze za jejich vznikem bude stat pravdepodobne sochar sam.Zaver Hammerova zivota je obestren radou nejasnosti. Vzhledem ke zjisteni, ze zapis o jeho umrti neni zaznamenan v cimelickych matrikach a ani v matricnich zaznamech sousednich farnosti, byla vseobecne prijata domnenka, ze zemrel mimo tuto oblast. Roku 1759 prodala jeho rodina v Cimelicich majetek a presunula se do nedaleke Dobre Vody u Breznice.
ER