PT  - JOURNAL ARTICLE
AU  - Prix, Dalibor
TI  - Středověký kostel sv. Erasma v Rohozné u Poličky
DP  - 2019 Jun 15
TA  - Průzkumy památek
PG  - 25--58
VI  - 26
IP  - 1
AID - 10.56112/pp.2019.1.03
IS  - 12121487
AB  - Ve středověku farní kostel sv. Erasma v Rohozné (okres Svitavy) v blízkosti hradu Svojanova sestával z kratší lodi kryté plochým stropem, obdélného presbytáře s opěráky a úzkým východním oknem a na severu k presbytáři připojené nízké, uvnitř valeně klenuté sakristie. Interiér presbytáře kryjí dvě pole žebrové klenby. Zatímco v západním poli se nachází obvyklá křížová klenba, nad oltářem ve východním poli je rozepjata variace klenutí předstírajícího polygonální uzavření prostoru. Z původní výbavy gotické stavby se dále dochoval lomený jižní portál lodi s poškozenou hruškovou profilací, sanktuář v presbytáři a odkládací výklenek v jižní zdi presbytáře s úschovným zákoutím uvnitř. Zmínit lze i mísu křtitelnice, druhotně vezděnou do nároží gotického vstupu do lodi. V podkroví navíc zůstala i jádra východních štítů lodi a presbytáře. Toto středověké jádro kostela lze na základě porovnání s nedalekým kostelem sv. Petra a Pavla v Korouhvi časově zařadit asi do 40. let 14. století, před prosinec roku 1349. Stavba se ve středověké podobě zachovala až do konce 19. století, kdy ji přestavěl, na západě prodloužil a doplnil zděnou věží v roce 1890 architekt František Schmoranz starší.Kostelu byla věnována určitá pozornost již od poloviny 19. století (Mořic Trapp, později Zdeněk Wirth a další), ta se ovšem ve 20. a počátkem 21. století povětšinou omezila na pouhé zmínky začleněné do širších výkladových kontextů (např. Václav Mencl, Jan Sommer, naposledy Jakub Adamski), anebo naopak soustředila na stavbu samotnou, bez přihlédnutí k architektonickým souvislostem (třeba Dobroslav Líbal). Objekt a jeho klenba však vyvolávají řadu otázek, zejména: zda se jedná o produkt českého gotického stavitelství? a zda byl kostel v Rohozné nejstarším příkladem venkovského farního kostela, který použil tzv. pseudopolygonální klenbu?Po přehlédnutí dosavadních názorů na vývoj pseudopolygonálních kleneb ve středověké Evropě, jak je postulovali Václav Mencl, Jan Sommer a nejlépe a nejnověji Jakub Adamski v roce 2013, je zřejmé, že kostel v Rohozné se řadí do skupiny těchto staveb, na jejichž počátku v českých zemích a v rakouském Podunají stojí benediktinský klášterní kostel v Třebíči na Moravě (kolem 1226 - asi 1250). Z Třebíče si vzal patrně jen základní poučení neznámý stavitel, který kolem roku 1264 vystavěl soukromou kapli ve věži rezidence pražského biskupa Jana III. z Dražic v Horšovském Týně. Jeho dílo však vykazuje pozoruhodnou znalost progresivní raně a vrcholně gotické architektury také v Německu a ve Francii. Patrně ještě v 60. letech 13. století se začalo se stavbou presbytáře městského kostela sv. Bartoloměje v Kolíně nad Labem, kde byla v nedochovaném obdélném presbytáře rovněž rozvržena pseudopolygonální klenba. Těsně před rokem 1261 založil olomoucký biskup Bruno von Schauenburg kolegiátní kostel sv. Mořice v Kroměříži. S bohatě nadanou stavbou se započalo až s jistým odstupem, patrně nedlouho před rokem 1281. Nejpozději v 80. letech 13. století bylo rozhodnuto, že dlouhý obdélný presbytář kostela bude zaklenut ve východním poli nad oltářem pseudopolygonální klenbou (klenutí dokončeno před rokem 1351). Počátkem poslední čtvrtiny 13. století se tento typ klenutí přenesl do Rakouska, kde vznikla taková klenba v lodi kaple sv. Kateřiny v tzv. Gozzoburgu v Krems an der Donau (asi 80. léta 13. století). V modernějších formách byla následně po roce 1279 aplikována v tzv. staré sakristii kostela Panny Marie a sv. Ruperta ve Wiener Neustadt (asi 90. léta 13. století). Její dílčí detaily potom ovlivnily další rakouské stavby: kapli dvora cisterciáků z kláštera Zwettl v Kammern (po 1299, v torzu), kapli Panny Marie ve dvoře benediktinů z kláštera Göttweig ve Stein an der Donau (počátek 14. století, patrně před 1310), kapli sv. Voršily a 11000 panen ve dvoře pasovského biskupství (Passauerhof) v Krems an der Donau (asi 1300-1320) a kapli sv. Ulricha na hradě Ulmerfeld u Amstetten, patřícím biskupům z Freising (1316-1320). V Rakousku se dále kolem roku 1300 začalo se stavbou nového presbytáře velkého farního kostela sv. Vavřince v Lorch u Enže, kde bylo použito podobné schéma pseudopolygonálního klenutí jako v Kroměříži. Hlavní etapu budování presbytáře v Lorch lze zasadit do doby kolem roku 1323 - před 1344. Přibližně souběžně (po roce 1326) se na Moravě v Olomouci rozhodlo o stavbě nového obdélného presbytáře kostela sv. Kateřiny při klášteře dominikánek, s pseudopolygonální klenbou odvozenou z Kroměříže. Na zformování podoby kostela sv. Erasma v Rohozné měly však patrně větší vliv rakouské a jihomoravské stavby. Asi kolem let 1320/1325 byl ve vsi Neukirchen an der Wild nedaleko města Horn vystavěn nejstarší, dnes známý, venkovský farní kostel s pseudopolygonální klenbou v obdélném presbytáři. Kostel v Rohozné u Poličky tedy nebyl prvním venkovským kostelem, který takovou klenbu použil. Zároveň je zřejmé, že jeho podoba byla nejvíce ovlivněna stavbami v Rakousku (kaple Panny Marie v Göttweigerhof, kaple hradu v Ulmerfeld, presbytář kostela v Lorch a zejména kostel sv. Martina v Neukirchen an der Wild) a v okolí Znojma (presbytář kostela sv. Jakuba v Hodonicích, asi 40. léta 14. století).